Italové, italky, italčata

Jací vůbec jsou, to za ten týden,
moc dobře odpovědět nedokáží.
Určitě temperamentnější.

První co jsem mohl potkat Italy bylo na silnice. Povím Vám, jestli někdo
nadává na naše řidiče, zajeďte si na jih, blinkru při přejezdu z pruhu do
pruhu se nedočkáte, při odbočováni to taky není samozřejmostí. Všichni
kromě opravdu šneků jedou v levém pruhu, takže i ten se pohybuje
rychlosti pravého, často jedete po krásné dálnici 70-80 km/h.
V historických městech je problém s dopravou, takže odbočují a miškují
dosti zběsile.

Ale dost žasnutí, co se mě v Itálii líbilo byly převážně rodinné restaurace,
kdy hosta uvítají a přímo i určí kde se má posadit. Mnoho italů, ale neumí
anglicky a ani nabídniky často anglické nebyly, takže výběr jídel byl dosti
naslepo. Já se vždy modlil abych si neobjednal nějaké mořské příšery, to je
pro mě noční můra. Každá restaurace měla pěkné prostíraní do nějaké
pastelové barvy, všeobecně italové, tedy spíše italky mají snahu se pěkně
oblékat a sami se podivují nad turisty co jsou schopni v plavkách jít do
muzea, či kostelů. Přes poledne z nějakého důvodu většinou nepečou
pizzu, ale když člověk hledá tak najde.

Díky teplému počasí dodržují polední siestu a o ni jsou pak déle otevřeny
obchody. Přišlo mi že jim nedělá problém vyrazit i s malými dětmi
třeba v 21:oo na pořádnou večeři. Jak se u nás traduje že večer se už nejí,
protože pak to tělo nestráví tam asi neplatí, ale přitom jsou všichni chudí.
Většina holek, žen nosí velké sluneční brýle.

Co je ctí i když často neumí anglicky, tak se snaží domluvit za každou cenu.
Což mi třeba u francouzů nepřišlo. A co se mě hodně líbilo, nedělá jím problém
nosit trika s italskou vlajkou a celkově propagovat symboly.

Pár street fotografii, ono tam bude asi víc turistů než italů, ale zkrátka
turistická Itálie.